|
|
Agrární zahraniční obchod Srbsko - Chorvatsko - Bosna a Hercegovina
Stojanović, Jovana
Diplomová práce je zaměřena na vyhodnocení teritoriální a zbožové struktury a toky hlavních produktů v rámci agrárního zahraničního obchodu Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Srbska. Práce popisuje vývoj zemědělství a důležitých zemědělských oblastí zkoumaných států nacházející se v regionu západního Balkánu a jejich postavení k Evropské unii. Práce se detailně zaměřuje na vymezení nosných komodit v rámci rostlinné (pšenice, kukuřice, brambory, sója) a živočišné výroby (skot, prasata a ovce) a na zahraniční obchod s těmito komoditami. Práce dále hodnotí celkovou dynamiku agrárního zahraničního obchodu Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Srbska, vývoj teritoriální a zbožové struktury a identifikací produktových skupin mezi roky 2006 až 2021.
|
|
|
Nový regionalismus a institucionální rámec regionální spolupráce Západního Balkánu
Šindelář, Jan ; Králová, Kateřina (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Předkládaná práce se zabývá institucionalizací regionální spolupráce na území Západního Balkánu (ZB) a poukazuje na procesy, které se odehrávají v tomto regionu. Studie je netradičně zasazena do kontextu nového regionalismu, teoretického přístupu, který se zabývá regionálními procesy. Současné studie nového regionalismu však prakticky opomíjejí zařadit Západní Balkán do svých studií, což mimo jiné zapříčiňuje nedostatečnou znalost základních charakteristik tohoto regionu. Autor práce dokazuje, že ZB je ve skutečnosti aktérem nového regionalismu. Analýzou institucionální struktury zjišťujeme, že v tomto regionu dochází k několika paralelním procesům, jako je regionální spolupráce, integrace či spolupráce s jinými regiony. Pro účely tohoto výzkumu byly vybrány dva regionální projekty, Proces spolupráce zemí jihovýchodní Evropy (SEECP) a Rada pro regionální spolupráci (RCC), které jsou označovány za hlavní pilíře politické spolupráce na Západním Balkánu. Na jejich pozadí lze dokázat, do jaké míry je region ve skutečnosti samostatným aktérem a jaké jsou cíle samotné regionální spolupráce.
|
|
|
Transitional Journalism as a Practice in the Balkans: Media coverage analysis of the Kosovo-Serbia Conflict
Weizman, Jakob ; Brisku, Adrian (vedoucí práce) ; Dimitrov, Michal (oponent)
Srbsko a Kosovo jsou v konfliktu od začátku kosovské války v letech 1998-99, kdy Srbsko provádělo etnické čistky proti kosovským Albáncům, které si vyžádaly přes 12 000 mrtvých a téměř milion vysídlených osob. Od té doby se Kosovo od roku 2008 prohlásilo za nezávislé, Srbsko však odmítá svou odtrženou provincii uznat. V uplynulých 25 letech převzala média v Kosovu jinou roli než tradiční "západní" novináři". Novináři podstupují úsilí, aby dále přispěli k deeskalaci konfliktu a poskytli spravedlnost obětem. Transitional journalism (TJ), jako nově vznikající výzkumná agenda na západním Balkáně, se snaží odhalit, jak média ovlivnily a byly ovlivněny etnickými liniemi a jizvami plynoucími z jugoslávských válek v 90. letech, například v Kosovu. Přechodná žurnalistika jako produkt slabých institucí a selhání spravedlnosti je v této disertační práci dále empiricky identifikována prostřednictvím smíšeného metodického přístupu zahrnujícího rámce přechodné žurnalistiky a rozhovory s kosovskými novináři. Klíčová slova Teorie rámcování; Kosovo; postkomunistické; postkonfliktní; rekonstrukční rozhovor; Srbsko; přechodná žurnalistika; západní Balkán; Jugoslávie.
|
|
|
Geopolitics of faith: Russian Orthodox Church in Western Balkans
Maraš, Darija ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Doboš, Bohumil (oponent)
Studie se snaží prozkoumat vliv ruské pravoslavné církve na region západního Balkánu v letech 2005-2014 s využitím teorie měkké moci, jejímž průkopníkem je Joseph Nye. Existující kulturní vazby mezi většinově pravoslavnými zeměmi v regionu a ruskou pravoslavnou církví vytvořily prostředí, které je náchylné ke kulturnímu vlivu pocházejícímu od církve. S využitím popisu mechanismu veřejné diplomacie Josepha Nye (který stojí za aplikací měkké síly) tato práce analyzuje aktivity ruské pravoslavné církve v regionu a zjišťuje, že největší prioritou v rámci veřejné diplomacie církve se ukázalo být Srbsko, následované v tomto pořadí Černou Horou, Severní Makedonií a Republikou Srbskou. Jak předpokládá teorie měkké moci, její aplikace musí přinést určité změny, které jsou vyvolány silou přitažlivosti. Není překvapením, že Srbsko přijalo řadu zákonů, které odpovídají podnětům přicházejícím od církve, ve zbývajících třech zemích se to podařilo méně, ale s viditelnými výsledky spojenými s veřejnou diplomacií církve. Práce upevňuje představu, že ruská pravoslavná církev má měřitelný vliv na určité politické výsledky v zemích západního Balkánu.
|
|
|
Vývojová křivka kondicionality politiky rozšiřování EU - role principu "dobrého sousedství" v případě hraničních sporů
Lipská, Jana ; Šlosarčík, Ivo (vedoucí práce) ; Kasáková, Zuzana (oponent)
DP JANA LIPSKÁ Abstrakt Diplomová práce zkoumá politiku dobrého sousedství (princip good neighborhood) jako jednu z podmínek pro vstup (balkánských) zemí do EU. Jelikož se jedná o neukotvený koncept, měla by se práce věnovat jeho vývoji a možnosti vymáhání coby kondicionality. Právě jeho vymahatelnosti alespoň částečně dosáhla EU po rozšíření o Chorvatsko v roce 2013, respektive úpravou kondicionality v roce 2018, kdy se stalo podmínkou přijetí nového státu vyřešení jeho bilaterálních sporů. Práce objasňuje tuto změnu kondicionality a co k ní představitele EU vedlo. EU rovněž změnila svoji roli v těchto sporech. Z pozice aktivního mediátora se dostala do pasivní pozice, ze které především apeluje na zúčastněné strany sporu, aby jej řešily. EU tak dává najevo svoji roli coby normativní síly, k čemuž využívá právě kondicionalitu. Základním předpokladem je, že dříve se EU snažila více zasahovat a takové spory řešit, zároveň ale přijímala státy, které je vyřešené neměly. Z toho se Unie poučila a její politika se změnila v menší angažmá, ale větší důraz na vyřešení těchto sporů. Tato práce připomíná základní zlom, který k rozhodnutí unijních představitelů vedl, a tím byl vstup Chorvatska do EU i přes nevyřešený spor se sousedním Slovinskem. Práce vychází z předpokladu, že EU zjistila, že není efektivním...
|
|
|
Evropská unie a demokratizace států západního Balkánu
Havránková, Lenka ; Karlas, Jan (vedoucí práce) ; Vlček, Václav (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá vlivem Evropské unie na demokratizaci dvou států západního Balkánu, a to konkrétně Srbska a Albánie. Cílem této práce bylo určit, jaké mechanismy a nástroje organizace v těchto případech využívá a jak efektivní tyto nástroje a mechanismy jsou. Pro tyto účely byla vybrána teorie Jona Pevehouse, která představuje celkem devět nástrojů, které mají pro účely demokratizace kandidátských či členských států k dispozici všechny regionální organizace. U případových studií Srbska i Albánie bylo následně zjištěno využívání celkem sedmi z těchto mechanismů v politické oblasti, oblasti právního státu a oblasti lidských práv a svobod. Těmito mechanismy jsou nátlak, socializace, finanční asistence, legitimizace, odrazení poražených od nechtěného chování, vytvoření závazků pro vítěze a institucionální změna. Současně probíhalo posuzování reálného vlivu těchto mechanismů na demokratizační proces v těchto státech. Bylo zjištěno, že efektivita těchto nástrojů je bohužel omezena například nedostatkem politické vůle přijaté reformy dále implementovat v praxi. Naopak u Evropské unie bylo zjištěno, že některé nástroje a mechanismy využívá nedostatečně či nesprávně, což následně ovlivňuje postup demokratizačního procesu.
|
|
|
Porovnání přístupových jednání Černé Hory a Srbska do EU: Případ kapitol 23 a 24
Trunečka, Adam ; Martinková, Viera (vedoucí práce) ; Kučerová, Irah (oponent)
Ač je většina států západního Balkánu v různých stádiích přístupového procesu do EU, oproti doposud přistoupeným státům středovýchodní Evropy je jejich postup pomalý. Mnohé ukazatele a autoři hovoří o zhoršování stavu demokratických institucí v Černé Hoře a Srbsku - tedy v kandidátských státech v čele rozšiřovacího procesu na západním Balkáně. To vyvolává otázky ohledně funkčnosti uplatňování kondicionality vůči těmto zemím. Evropská komise pravidelně evaluuje pokrok přistupujících zemí ve zprávách o pokroku. Cílem této práce bylo posoudit, jak Komise hodnotí pokrok Černé Hory a Srbska v kapitolách 23 a 24, které s otázkou demokratických institucí i celým principem kondicionality úzce souvisejí. Pomocí kvantitativní obsahové analýzy byly kódovány jednotlivé informace o meziročním pokroku těchto zemí v letech 2012-2020 a převedeny do odpovídajících pozitivních (značících pokrok) a negativních (značících regresi) hodnot. Z jejich zprůměrování pak vyšla skupina indexů pro jednotlivé aspekty popisované v příslušných kapitolách i indexy pro celé kapitoly. Zároveň byl vypočítán speciální Index reformy demokratických institucí (IRDI). Relevantní indexy vzešlé z tohoto procesu pak byly porovnány s odpovídajícími nezávislými indexy demokracie. Z tohoto porovnání vyplynulo, že je Evropská komise v hodnocení...
|
|
|
Vliv vztahů Srbska a Kosova na vstup Srbska do EU
Stuchlík, Petr ; Knutelská, Viera (vedoucí práce) ; Riegl, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá tématem využití politické podmíněnosti Evropskou unií při přístupových rozhovorech se Srbskem. Formou případové studie se práce věnuje tématu vlivu vztahů mezi Srbskem a Kosovem na vstup Srbska do Evropské unie. Evropská unie využívá svého vlivu na Srbsko k normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem. Evropská unie přikládá stabilizaci vztahů v regionu západního Balkánu velkou důležitost a to dokazuje i v rámci tohoto tématu. Evropská unie se pasovala do role moderátora normalizace těchto vztahů, kdy se snaží formou pobídek ovlivňovat rozhodování Srbska a docílit tak urovnání vztahů mezi těmito státy. Vztahy mezi Srbskem a Kosovem, které bylo do roku 2008 jeho součástí, byly dlouhodobě komplikované. Ke zhoršení těchto vztahů však došlo po jednostranném vyhlášení nezávislosti Kosovem. Cílem této práce je analyzovat chování Srbska během procesu normalizace těchto vztahů a zhodnotit vliv Evropské unie na tento proces. Práce využívá teorii mezinárodní socializace a hodnotí, který model této teorie je pro tento případ nejvhodnější. Práce ve svém závěru hodnotí celý proces normalizace a odpovídá na otázky stanovené v úvodu práce.
|
|
|
Nový regionalismus a institucionální rámec regionální spolupráce Západního Balkánu
Šindelář, Jan ; Králová, Kateřina (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
ŠINDELÁŘ, Jan. Nový regionalismus a institucionální rámec regionální spolupráce Západního Balkánu. Praha, 2013. 101s. Rigorózní práce (PhDr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Katedra ruských a východoevropských studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Kateřina Králová, Ph.D. Abstrakt Předkládaná práce se zabývá institucionalizací regionální spolupráce na území Západního Balkánu (ZB) a poukazuje na procesy, které se odehrávají v tomto regionu. Studie je netradičně zasazena do kontextu nového regionalismu, teoretického přístupu, který se zabývá regionálními procesy. Současné studie nového regionalismu však prakticky opomíjejí zařadit Západní Balkán do svých studií, což mimo jiné zapříčiňuje nedostatečnou znalost základních charakteristik tohoto regionu. Autor práce dokazuje, že ZB je ve skutečnosti aktérem nového regionalismu. Analýzou institucionální struktury zjišťujeme, že v tomto regionu dochází k několika paralelním procesům, jako je regionální spolupráce, integrace či spolupráce s jinými regiony. Pro účely tohoto výzkumu byly vybrány dva regionální projekty, Proces spolupráce zemí jihovýchodní Evropy (SEECP) a Rada pro regionální spolupráci (RCC), které jsou označovány za hlavní pilíře politické spolupráce na Západním Balkánu. Na jejich pozadí lze dokázat, do jaké...
|
|
|
Rozšíření NATO na západní Balkán a jeho strategický význam
Tesařová, Šárka ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Karmazin, Aleš (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá analýzou vývoje začleňování Albánie a Chorvatska do aliančních struktur. První část popisuje politiku otevřených dveří NATO spolu s přístupovými kritérii a přijímacím procesem. Stěžejní částí je vlastní analýza, zda a jak plnily kandidátské státy stanovená přístupová kritéria opírající se o kritéria dle Studie NATO o rozšíření, přičemž pozornost je zejména soustředěna na vybrané faktory - vnitrostátní politickou situaci, veřejné mínění, výši výdajů na obranu, profesionalizaci, interoperabilitu, diplomatické vztahy a spolupráci s NATO, zapojení do misí a vztahy se sousedními státy. Dále je zkoumáno, jaké strategické zájmy mělo NATO v regionu západního Balkánu, přičemž je možné se domnívat, že NATO bylo zřejmě motivováno snahou posílit své pozice na Balkáně. Výsledkem práce je zhodnocení připravenosti jednotlivých kandidátských států, kdy ani Albánie, ani Chorvatsko stoprocentně stanovená přístupová kritéria nesplňovaly, a konečné rozhodnutí NATO bylo tedy více založeno na politickém úsudku a strategii na Balkáně.
|
host ::
RSS.